Vzhľadom k zložitosti a komplikovanosti súčasného sveta zrejme neexistujú jednoduché a jednoznačné odpovede na mnohé kľúčové otázky týkajúce sa budúcnosti geopolitickej situácie vo svete. Existujú však alternatívy o ktorých sa dá hovoriť. Nie len o nich sme sa zhovárali s politológom, bývalým vysokoškolským pedagógom a spisovateľom Doc. PhDr. Vladimírom Prorokom. Vyštudoval filozofickú fakultu, zaoberá sa aplikáciou systémového prístupu a teórie chaosu v politickom rozhodovaní. Je autorom či spoluautorom viacerých kníh.
Západný svet je vo všeobecnosti vnímaný ako slobodný, demokratický, ktorý si ctí pravidlá, hodnoty a zásady, ľudské práva, slobodu prejavu, ochranu slabších a spravodlivosť (aj vo vzťahu k medzinárodnej politike). Platí to stále? Alebo opýtam sa inak. Dodržuje západ svoje vlastné pravidlá?
Lidé nezřídka žijí ze vzpomínek z minulosti. Západní civilizace byla od Francouzské revoluce nositelem technologického, ekonomického a kulturního rozvoje spojeného s liberální ideologií, deklarující právě svobodu ve všech jejich projevech. Druhou stranou této mince byl kolonialismus, podřizující si často brutálně méně rozvinuté země, a i fašismus, pokud vznikla hrozba komunismu a vyvlastnění soukromého vlastnictví. Stabilita světové liberální společnosti byla garantována vznikem mezinárodního práva a institucemi jeho prosazení. Globalizace ale zásadně změnila podmínky existence civilizace. Liberálně-konzervativní západní svět se dostal do krize, bývalé kolonie odmítají sponzorovat prosperitu Západu a nová technologická vlna vede k sociální polarizaci na samotném Západě. Právo je nahrazováno pravidly, která se mění podle konkrétní situace v duchu hesla: „Gentleman dodržuje pravidla, a pokud pravidla nevyhovují, gentleman je mění.“ Obětí se tak staly tradiční hodnoty západní liberální společnosti, normou se naopak staly dvojí standardy a zamlčování faktů, které ukazují na reálné fungování systému.
Nie je fašizmus spájaný skôr s nacionálnym socializmom v hitlerovskom Nemecku, ako s reakciou na hrozbu komunizmu a vyvlastnenia súkromného vlastníctva?
Italský fašismus vznikal jako hnutí středních vrstev ohrožených z jedné strany kapitálem a z druhé strany organizovanou dělnickou třídou. Prvek antikapitalismu vedl k tomu, že kominterna ve 20. letech vnímala fašismus jako pokrokové hnutí středních vrstev. Nicméně v Německu po noci dlouhých nožů, tj. vyvraždění SA v roce 1934, se prosazuje zájem finanční oligarchie, což vyjádřil Dimitrov ve své definici fašismu jako otevřené a reakční politice právě finanční oligarchie (parafrázuji). Fašismus se prosazuje podobně jako komunismus ve slabých článcích kapitalistického řetězce, kde hrozily socialistické revoluce, tj. komunistické režimy. Fašismus byl spojen s expanzionismem a militarismem namířených proti SSSR a komunismu, viz Mein Kampf. První, kdo podepsal smlouvy s nacistickým Německem bylo Polsko 1934, Velká Británie a Francie 1938 s nadějí, že Hitler zaútočí právě na SSSR.
Ako sa v súčasnosti pozeráte na vplyv masovokomunikačných prostriedkov? Aké sú tendencie? Súhlasíte napr. s tézou, že boj proti dezinformáciám sa postupne stáva efektívnym nástrojom cenzúry?
Masmédia byla považována za hlídací psy demokracie. Nicméně se vznikem monopolního kapitalismu a monopolizací i mediální sféry byla svoboda projevu nahrazena službou kapitálovým skupinám, která media vlastnila nebo je sponzorovala. Průlomem se stal na krátkou dobu až vznik internetu. Dnes je ale i tato sféra monopolizována. Krize západní společnosti je zastíraná vytvářením virtuální reality pozitivních informací a hlásaní jediné pravdy vyhovující mocenské elitě. Známý výrok Voltaira: „Nesouhlasím s vámi, ale dám krk za to, abyste to mohl říct nahlas“ zmizel v propadlišti dějin. Každý, kdo zná dějiny filosofie ale ví, že jedním z nejkontroverznějších problémů byla vždy otázka pravdivosti našeho poznání. Mocenská elita na rozdíl od filosofů je však přesvědčena, že ví co je pravda. Jsou vytvářeny narativy, které se opírají o vybraná fakta, kde aktéři mají předem zadané role a o samotném narativu se nesmí pochybovat, natož ho vyvracet. Dějiny jsou ovšem nemilosrdné, podobné iluze netrvají věčně, i když to stojí nejeden lidský život.
Aké sú riziká fenoménu, že veľká väčšina svetového finančného kapitálu sa koncentruje v rukách stále menšieho počtu ľudí?
Kapitalismus volné soutěže v 19. století byl základem demokracie, byť v té době nižší vrstvy společnosti většinou neměly politická práva nebo ta byla silně omezena ve prospěch těch, co platily vyšší daně. Se vznikem a rozvojem monopolního kapitalismu docházelo postupně k další koncentraci kapitálu do rukou nemnohých a udržení systému založeném na všeobecném volebním právu, bylo garantováno přerozdělováním na úkor kolonií nebo ekonomicky méně rozvinutých států. Dnes státy BRICS tuto možnost silně omezují. V současnosti finanční kapitál funguje na úkor průmyslového kapitálu a i na úkor životní úrovně řadových občanů, včetně občanů západních států. Je otázkou, zda je udržitelná demokracie, když nerozhodujete o finančních tocích nebo máte k dispozici stále menší jejich část. Nekontrolovaná moc elity byla vždy rizikem, protože osvícený monarcha je historickou výjimkou a ne pravidlem. Navíc nové technologie vyžadují stále méně lidí k jejich obsluze a proč by se tedy elita měla o přebytečné lidí starat, když jsou jen zdrojem problémů.
Dokáže si Bezpečnostná rada OSN ešte stále plniť svoje základné úlohy a zodpovednosti, ku ktorým patrí zachovávanie medzinárodného mieru a bezpečnosti vo svete?
Instituce jako OSN, stejně jako Společnost národů před 2. světovou válkou, mohou fungovat jen za předpokladu, že klíčoví aktéři – velké státy jsou ochotny nebo nuceny dodržovat alespoň rámcově normy vyjádřené v právu. Pokud dodržování norem ohrožuje postavení klíčových aktérů, je málo pravděpodobné, že takové instituce mohou fungovat efektivně. Alternativou „neefektivně fungující OSN„ je silové řešení konfliktů, což při existenci zbraní hromadného ničení vytváří rizika vzájemného zničení. Po 2. světová válce tehdejší elity, nebo jejich rozhodující část pod vlivem dojmů z války, si to uvědomovala, respektive věřila tomu, že technologický pokrok povede k jejich vítězství. Proto politika uvolňování napětí a ekonomická spolupráce v 70. letech 20. století. Dnešní elity tuto zkušenost nemají a navíc v celé řadě případů nemají ani vzdělání, aby se orientovaly v komplikovaných problémech současnosti.
Ak by sme si ľudstvo predstavili ako posádku idúcu vo vlaku, do akej stanice dôjdeme na pomyselnej trati povedzme o 30 rokov, ak nedôjde k prehodeniu výhybky?
Existuje několik scénářů vývoje. Ke globálním projektům patří koncept velkého resetu, reprezentovaný K. Schwabem a EU, který přes Green deal vede k deindustrializaci a depopulaci zdůvodněných tím, že planeta není schopna přežít tak rozsáhle využívání zdrojů a uživit rostoucí lidskou populaci. Druhý globální scénář je spojen s TNK a politikou Washintonského konsenzu, předpokládajícího likvidaci národních států a předání rozhodovacích kompetencí „osvícené“ nadnárodní a s vysokou mírou pravděpodobnosti neofeudální elitě. Třetí globální scénář je spojen s udržením hegemonie Západu v čele s USA, který vede k nárůstu konfliktů s Čínou, Ruskem a dalšími státy nespokojenými s dominancí Západu. Eskalování konfliktů vytváří riziko 3. světové války. Alternativou je multipolární svět a vznik více center vlivu, představovaných velkými státy. Tato varianta vytváří prostor pro pluralitu a hledání řešení v rámci kulturních specifik regionů. Druhou pomyslnou křižovatkou bude situace spojená s novou technologickou vlnou, která zásadně změní sociální strukturu společnosti a povede k redefinování hodnot a k vytváření nových institucí a stereotypů chování. Je otázkou, kolik se v rámci dnešní podnikatelské elity najde lidí typu R. Owena, který se proslul v 19. století péčí o své dělníky, i když je pravdou, že v době minulého presidentství D. Trumpa část miliardářů v USA odmítla na rozdíl od ruských oligarchů snížení daní (pro sebe) zřejmě s vědomím rizik polarizované společnosti.
