Je známe, že stravou prijímame všetky potrebné látky nevyhnutné pre metabolické procesy odohrávajúce sa v našom tele. No zdá sa, že pri prijímaní stravy sa odohrávajú aj iné, nie menej dôležité procesy, ktoré majú pre nás ďalekosiahle následky. O aké procesy ide a čo všetko môžeme ovplyvniť správnym výberom stravy? Zhovárali sme sa s terapeutom Petrom Březinom Verculum@googlemail.com, ktorý už dlhšiu dobu pôsobí najmä v Nemecku. Vyšetrenie krvi metódou tmavého poľa je dnes ťažiskom jeho práce, na ňu nadväzujú ďalšie metódy, podľa individuálnych potrieb pacienta, napr. neuro-vegetatívna stimulačná technika, pri ktorej sa homeopatiká spolu s anestetikami injekčne zavádzajú priamo do akupunktúrnych bodov.
Ak neberieme do úvahy všeobecne známe metabolické procesy súvisiace s prijímaním stravy, ktoré ďalšie procesy sa odohrávajú pri jej prijímaní na fyzickej, či astrálnej úrovni? (astrál podľa wikipedie: https://sk.wikipedia.org/wiki/Astr%C3%A1l_(sf%C3%A9ra).
Procesy probíhající na fyzické úrovni jsou celkem dobře probádané, takže bych je zařadil mezi uvedené „všeobecně známé metabolické procesy“. Jedná se zde především o snahu organismu získat z dostupného materiálu, tedy z toho, čím ho „krmíme“, pokud možno všechny látky, které potřebuje ke svému optimálnímu fungování. Kromě energetické hodnoty zde hraje důležitou roli zejména přítomnost určitých minerálních látek a vitamínů, ale také např. hodnota pH a množství a druh enzymů, které fungují jako katalyzátor a ovlivňují možnosti zužitkování nabízené stravy. Na úrovni, kterou nazýváte astrální, je důležité zejména vyzařování potravin, které můžeme vnímat jako tzv. auru (pozn. red. aura podľa wikipedie: https://sk.wikipedia.org/wiki/Aura_(pole). Tuto auru mají v podstatě všechny věci a citlivější jedinci, či přístroje ji mohou vnímat jako barevnou koronu, obklopující daný předmět. To platí samozřejmě i o potravinách. A když uvážíme, že nejsilnější auru najdeme u věcí živých, můžeme si představit, že čerstvé potraviny, jako například právě utržené jablko, mohou na této úrovni vyvinout mnohem větší účinek, než dlouhodobě skladovaná, nebo průmyslově zpracovaná potravina. Takovou auru má samozřejmě i tělo lidské, a to nejenom tělo jako celek, ale také jeho jednotlivé orgány a dokonce buňky. Věda se dnes zabývá vzájemnou komunikací buněk prostřednictvím biofotonů, čili světelných impulsů. Podobná komunikace probíhá i na jemnější, čili astrální úrovni a tělo tak dostává s přijímanou stravou nejen její hmotnou složku, ale také pro nás neviditelnou světelnou informaci, se kterou pak může, nebo musí, pracovat. Obecně proto platí, že čím přirozenější naše potraviny jsou, tím lépe jsou naladěny na biologicky optimální frekvenci, kterou naše tělo přijímá.
Ve fytoterapii je rozšířené tzv. učení o signaturách. Zjednodušeně říká, že bylina působí nejlépe na ten orgán, kterému se nějak podobá, například žluté a žlutozelené rostliny působí dobře na játra a žlučník (žluč) a na močové ústrojí (moč). Žluté rostliny a také žluté potraviny mají také převážně žlutou barvu ve svém vyzařování a mohou jí dodat orgánům, kterým třeba právě chybí a tím je posílit v jejich funkci. Svou roli zde také hraje prostředí, nebo pásmo, ve kterém potraviny vznikají. Každá oblast má své specifické vyzařování, které je pak přejímáno do všeho, co se pod jeho vlivem zformovalo. To platí i pro naše tělo. Proto je pro nás strava, která pochází z oblasti, ve které jsme se narodili, tou nejideálnější, protože s naším tělem nejvíce harmonizuje. Je známá věc, že čím dále od místa svého zrození člověk žije, tím je nižší statistická pravděpodobnost, že se dožije vysokého věku. Částečně se pak dá tento fenomén oslabit konzumací potravin z rodné oblasti, či země.
Ako konkrétne vplýva vhodný výber stravy na liečbu fyzických alebo duševných problémov človeka?
Trochu jsem do tohoto tématu již zabrousil v odpovědi na předchozí otázku, neboť se obě témata prolínají. Již Hippokrates vyslovil známou větu „vaše strava má být vaším lékem“. Je obecně uznávanou skutečností, že strava a životní styl rozhodují v zásadní míře o našem zdraví, či nemoci. Studie dokazují, že jejich vliv je mnohem větší, než například vliv genetiky, na kterou se dnes snažíme svést skoro všechno. Žel je tomu tak, že neustále hledáme důvody pro svůj špatný zdravotní stav ve vnějších faktorech, které nemůžeme ovlivnit, abychom se sami před sebou zbavili osobní zodpovědnosti a mohli bez výčitek svědomí pokračovat v tom, co je pro nás pohodlné, byť ne zdravé. Druhým důvodem, proč zdravý životní styl není propagován tak, jak by to bylo nutné, je skutečnost, že člověk, který zdravě jí, nepotřebuje ani zdaleka tolik léků, jako dnešní „klasický pacient“. A kam by pak přišel farmaceutický průmysl, který ročně vydělává biliony právě na nutričních chybách a nedostatcích dnešní společnosti?
Ale to jsem poněkud odbočil. Chtěl bych podtrhnout, že vliv stravy na léčbu zdravotních problémů je enormní a že u převážné většiny problémů není třeba žádné složité analýzy, či určování nějakých speciálních diet. Už samo vyloučení „výdobytků“ moderní doby, jako je cukr, bílá mouka, mléčné výrobky a přemíra masa a jejich nahrazení jinými potravinami, jako jsou například ovoce, zelenina, luštěniny atd., dokáže udělat hotové zázraky. Regenerační schopnost našeho těla je úžasná a nastupuje okamžitě, jakmile jí přestaneme bránit v její činnosti. Pokud uděláme tento první krok, budeme s údivem pozorovat, jaké změny se s naším tělem, ale i s naší psychikou, začnou dít. Tento proces trvá obvykle několik měsíců a až potom má smysl podívat se, co ještě zbylo a zabývat se těmi poruchami, které tělo nebylo z nějakého důvodu schopno samo vyrovnat.
Jak jsem se již zmínil v odpovědi na první otázku, je frekvence stravy závislá na jejím druhu (jinou frekvenci má tedy například jablko a jinou vepřová kýta), na zóně, či oblasti, ve které se vyvinula a pak také na síle a druhu zásahu člověka. I když původní poslání člověka na Zemi bylo ji zušlechťovat, podlehli jsme žel velice rychle domněnce, že víme všechno lépe a že nemusíme respektovat žádné přírodní zákonitosti. Proto je tomu dnes tak, že čím větší je lidský vliv, tím horší a nepříznivější jsou účinky, které sebou přináší. Šlechtěním obilí tak, aby zrno bylo co největší a mělo co nejvíce gluteinu, šlechtěním plodin za účelem vyššího obsahu cukru, nebo třeba pro absenci jader, různé postřiky atd. atd., to všechno vedlo nejenom k odklonu od původního chemického složení, které bylo výsledkem vývoje mnoha milionů let a na které se naše těla adaptovala, či spíše, s jehož pomocí vůbec vznikla a nutně také v oblasti vyzařování, čili frekvence takto změněné potravy.
Korelace mezi duševními problémy a stravou je velmi zajímavá oblast. Vliv je samozřejmě oboustranný, to znamená, že duševní stav ovlivňuje reakci těla na stravu, tak jako strava ovlivňuje duševní stav. S radostí a optimizmem snězené nezdravé jídlo může být pro tělo příznivější, než s odporem sežvýkaná karotka, i když je třeba produktem biodynamického zemědělství a má v sobě všechno, co si dotyčný konzument jen může přát.
Jako typicky negativní příklad vlivu stravy na lidskou psychiku lze uvést bílý cukr. Jeho konzumace vede nejenom k závislosti, která je stejná, jako u jiných známých drog, ale způsobuje například také deprese, což není moc známé.
Pro ty, kdo hledají nějaké vodítko, jak postupovat při výběru potravin s tou „správnou frekvencí“ je vedle výše uvedených kritérií, tedy původu potravin, jejich druhu a rozsahu jejich umělého ovlivnění důležitá zejména jejich barva a tvar. Podle nich lze při troše pozornosti odhadnout, jaké bude jejich působení hrubohmotné i astrální, které jde ruku v ruce a které nelze od sebe odloučit. Jako příklad lze uvést např. souvislost mezi vlašským ořechem a mozkem, nebo červenou řepou a jejím příznivým působením na čištění krve. Čínská medicína ráda poukazuje na tvar kořene ženšenu, který připomíná lidskou postavu a má proto mít příznivé účinky na celé tělo.
Čo všetko môžeme ovplyvniť vhodným výberom stravy z pohľadu psychického a fyzického stavu človeka?
To je opravdu zajímavá otázka. Možnosti vlivu stravy na člověka jsou velmi mnohostranné. Pokud začneme tělesným zdravím, pak rád upozorňuji na knihu Dr. Coye „Krebszellen mögen keine Himbeere“, čili volně přeloženo „Rakovina nemá ráda maliny“. Zde najdeme velmi zajímavě zpracovaný vliv stravy na léčbu rakoviny, vše vědecky podloženo a zdokumentováno na skutečných případech. Právě u těžkých a chronických onemocnění by měla být úprava stravy prvním a základním sloupem každé úspěšné terapie. Literatury na toto téma je mnoho, i když je třeba jako všude i zde dávat velmi dobrý pozor, abychom nepodléhali různým módním trendům a příslibům „zázračných“ diet, kterými se knihy i časopisy jen hemží. Proto bych rád upozornil ještě na knihu svého učitele, primáře Paracelsovi kliniky ve švýcarském St. Galenu dr. Raua „Chronisch krank – heile dich selbst“, tedy „Chronicky nemocný – vyléč se sám“, která je mi zatím jediný známý celistvý a smysluplný základní návod pro správné stravování. Žel nevím, jestli některá ze jmenovaných knížek někdy vyšla i češtině, či slovenštině. Sám doporučuji stravu na základě výše uvedených zásad, doplněnou podle výsledku vyšetření konkrétního klienta.
Rád bych se pozastavil u vlivu stravy na složení a vyzařování krve, protože tato oblast bývá často neprávem opomíjena. Přitom je právě složení krve klíčem k příčinám, respektive k vyléčení celé řady jak fyzických, tak i psychických poruch a chorob. Krev je velmi individuální tekutina, jak vidíme i na příkladu různých krevních skupin a rH faktoru a poznali jsme, že míšení těchto skupin u lidí např. při transfúzi může vést k velmi těžkému poškození, či dokonce smrti daného jedince. Její kyselost se musí udržovat ve velmi úzkých hranicích okolo 7,45 pH, přičemž jakákoliv větší odchylka by vedla ke kolapsu organizmu. Proto se naše tělo, ve snaze udržet tuto rovnováhu, nezalekne například ani odbourávání vápníku z kostí či zubů, pokud se dlouhá léta stravujeme převážně kyselotvornými potravinami, na kterých je dnes žel založena prakticky veškerá „moderní“ strava. Červené krvinky mají pozitivní elektrický náboj, který brání tomu, aby se vzájemně slepovaly. Dlouhodobé nadužívání živočišných bílkovin vede k tomu, že se tento náboj neutralizuje, krvinky se začínají lepit do skupin a do řetězců (což je možné velmi pěkně pozorovat například při mikroskopickém vyšetření metodou tmavého pole). Dochází ke zhoršení prokrvení orgánů, na což tělo po nějaké době může reagovat třeba zvýšením krevního tlaku, aby krev i přes její zvýšenou hustotu dostala tam, kam je jí třeba. Místo, abychom se pak snažili o nalezení a odstranění příčin, jednoduše zasáhneme farmaceuticky a tlak zase uměle snížíme. Tak si úspěšně připravujeme půdu pro další chronické nemoci, aniž bychom poznávali souvislosti. Jako kdybychom v autě, když se nám na palubní desce rozsvítí červená kontrolka, tuto vyšroubovali, místo toho, abychom navštívili servis. Jedeme pak radostně dál v domnění, že problém je vyřešen, když přece už nic nesvítí a jsme pak velmi překvapeni, když se nám zadře motor. Pak si hned začneme stěžovat na nespravedlivost osudu a ptáme se, proč to postihlo právě nás.
Hovořili jsme už o vyzařování potravin a o vyzařování těla i jeho různých orgánů a řekli jsme si, že toto vyzařování je ovlivněno kromě jiného i chemickým složením. To platí pro právě pro krev ve zvýšené míře. Když v těle cirkuluje, přináší k buňkám našich orgánů různé látky a odnáší jiné. Kromě toho předává těmto buňkám informace na hmotné i nehmotné úrovni, které mají přímý vliv na fungování jednotlivých buněk, tkání, orgánů, i celého těla. Říká se, že právě vyzařování krve je mostem, prostřednictvím kterého uplatňuje svůj vliv na lidské tělo také duše člověka. Protože není hrubohmotná, nemůže se její vliv logicky projevovat přímo na viditelné tělo a tak funguje tělesné vyzařování, zejména tedy vyzařování krve, jako něco, co bychom mohli nazvat spojovacím článkem k „onomu světu“. Když tělíčko nenarozeného dítěte dozraje do stádia zralosti, které mu umožní vytvořit příslušné vyzařování a začíná v něm proudit vlastní krev, dochází ke spojení čekající duše, tedy k tomu, co obecné nazýváme vtělením. Když naopak tělo přestává být schopné potřebné vyzařování, most se přeruší, dochází k opětnému oddělení duše a tělo umírá.
I když popsaný děj sem přímo nepatří, uvedl jsem ho, abych zdůraznil důležitost správného vyzařování krve pro naše zdraví i pro náš život sám.
Vyjdeme-li tedy z toho, že fyzické tělo je samo o sobě pouze nástroj našeho ducha a vyjdeme-li z toho, že tento se může projevovat jenom prostřednictvím vyzařování krve, máme v rukou klíč k celé řadě psychologických onemocnění, ať už je to schizofrenie, různé psychózy, nebo tzv. posedlost. Ve všech těchto případech stačí často cílená změna stravování, která po určité době vede ke změně vyzařování krve, které se pak odráží na tom, co vnímáme jako psychické zdraví člověka. Samozřejmě to není všelék, každý případ je individuální, takže nic nemůže fungovat u všech stejně, ale mohlo by takto být pomoženo mnoha zdánlivě nevyléčitelným případům. Stačí si jenom připomenout pokusy, které probíhali ve věznicích s nejtěžšími zločinci. Jakmile začali být tito lidé krmeni bezmasou stravou, prudce a měřitelně u nich poklesla agresivita. To je tak nápadné, že je škoda, že se s tím nepracuje v širším měřítku. Ukazuje to ale velmi působivě, jaký může být vliv stravy na psychiku člověka. Osobně jsem přesvědčen o tom, že podobné způsoby léčby budou v budoucno mnohem více rozšířeny, než jsou dnes.
Máte nejakú zaujímavú skúsenosť v tejto oblasti z praxe?
Změna složení stravy patřila vždy k základním kamenům veškerého mého terapeutického a poradenského působení. Je velmi zajímavé sledovat, jaký vliv to má na ty, kteří se danými doporučeními řídí. Nejen při vyšetření krve při první konzultaci ve srovnání s výsledky po několika měsících od konsekventní změny jídelníčku, ale i v subjektivním vnímání vlastního zdravotního stavu dochází vždy k zásadním posunům.
Výhodou mikroskopického vyšetření metodou tmavého pole je možné velmi dobře zjistit, zda se dotyčný držel daných doporučení, či nikoliv.
Pokud se jedná o pacienty s těžšími onemocněními, pak jsem ve své praxi nikdy nezůstal pouze u změny stravování, protože to je sice základ, ale v akutních případech by to trvalo příliš dlouho a pacient by se nějaké výraznější změny už také nemusel dožít. Pracuji tedy (ve své ordinaci v Německu) i s invazními metodami, jako jsou infuze biologicky aktivních látek, které dokáží ve velmi krátké době dodat tělu energii pro boj s danou chorobou. Dodnes vzpomínám například na štěstí jednoho stařečka, kterého na první vyšetření přinesli skoro nevládního, když mi se zářícíma očima po necelých 2 týdnech sděloval, že už si dokonce sám obleče i ponožky, o samostatném chození ani nemluvě.
Hodně důležitá je práce i na psychické úrovni, neboť ani změna stravy, ani léky a infuze nedokáží sami o sobě odstranit pravou příčinu nemoci, jen nám mohou dodat sílu se s ní poprat. Vlastní příčina leží skoro vždy uvnitř nás, v našich myšlenkách, prožitcích a vnitřních konfliktech, se kterými jsme se nedokázali vypořádat.
Mohli by ste vysvetliť, prečo je vhodné zameriavať sa na špecifický výber stravy podľa toho, akú krvnú skupinu máme?
Zde narážíte zřejmě na práci Petera J. D’Adama. Ten se zabýval genetickým vývojem lidstva a říká, že v založení = konstituci lidí hraje krevní skupina velkou roli. D’Adamo přiřazuje krevní skupiny k jednotlivým etapám vývoje lidstva (0 = lovec, A = zemědělec, B = nomád a AB = směs zemědělce s nomádem) a říká, že strava každé krevní skupiny by měla co nejvíce odpovídat stravě z období, ve kterém se tato krevní skupina vyvinula. Vzhledem k tomu, že se vyzařování krve liší v závislosti na krevní skupině a vzhledem k tomu, že toto vyzařování je významně ovlivňováno stravou, je jen logické, že by tyto rozdíly měli být ve stravě také odpovídajícím způsobem zohledněny. Není to těžké, existují přehledné tabulky se základními údaji, podle kterých se může každý sám řídit. Je k tomu jen třeba znát svou krevní skupinu.
Aký je váš názor na „pránickú stravu“? V teoretickej rovine, môže to fungovať? Ak áno, ako?
Pránickou stravu jsem nikdy sám nezkoušel, takže se k tomu nemohu fundovaně vyjádřit. Existují lidé, kteří tvrdí, že takto žijí, zrovna tak, jako existují zdokumentované případy těch, kteří zemřeli při pokusu na tuto stravu přejít. To ukazuje, že to minimálně není pro každého. Můj osobní názor je, že pokud to možné je, tak na to lidstvo ještě není zralé.
Zastánci pránické, nebo také světelné stravy říkají, že naše tělo z potravin v podstatě potřebuje pouze světelnou energii, kterou lze ale přijímat také přímo, bez „okliky“ přes jídlo a pití. Na druhou stranu jsou ale orgány našeho těla hrubohmotné a pro své fungování jsou závislé na přísunu látek stejného druhu, tedy také hrubohmotného. Pro mne je tělo nástrojem, který nám byl dán na dobu našeho putování po Zemi jako její součást. Máme se o něj starat tak, jak nám to příroda, či Stvořitel předurčil a jak to také fungovalo, dokud jsme si nezačali myslet, že víme všechno lépe. Kdybychom šli touto cestou, docházelo by také k postupné změně našeho stravování, tak, jak by to odpovídalo vzestupnému vývoji našeho ducha. Pokud ovšem tento duchovní vývoj, který má a musí předcházet vývoji tělesnému, zanedbáme, jsou veškeré pokusy tohoto druhu předem odsouzeny k nezdaru.
Pokud by naše cesta měla opravdu jít směrem k pránické stravě, muselo by se na to naše tělo připravovat během generací přechodem nejprve na bílé maso, potom postupně na jenom rostlinnou potravu atd. V žádném případě si nemyslím, že je tento proces možný za 21, či dokonce, jak někteří tvrdí, za 3 dny.
