Jedna z filozofických koncepcii, tzv. všeobecná teória dejín hovorí o striedaní sa národov majúcich dominantné alebo určujúce postavenie, pričom na dlhé obdobia ovplyvňujú civilizačný vývoj. Inými slovami to pomenoval napr. aj americký spisovateľ Mark Twain: „História sa neopakuje, ale sa rýmuje“. Môže sa to stať aj nám? Alebo už sme teraz priamymi účastníkmi takejto výmeny? Viacerí filozofi dneška pripúšťajú, že áno, že práve dnes sme v takej situácii, keď jedna civilizácia končí a na čele ju strieda iná/iné. Je to, čo teraz vidíme, čo sa vo svete deje – ten chaos, prejavom takejto výmeny so všetkým, čo s tým súvisí?
Ivana Holzbachová je česká filozofka. Zameriava sa najmä na filozofiu dejín, je autorkou viacerých kníh, článkov a publikácií. Počas socializmu jej bola pedagogická činnosť zakázaná, rada cestuje, píše, číta, tiež obľubuje ručné práce.
Globálny analytik Juraj Mesík sa svojho času vyjadril: „Budúcnosť, ktorá sa pred pár rokmi nesmelo ozývala, dnes už hlasno búcha na dvere. Ale hudba hlasno hrá, a my stále nič nepočujeme.“ Je západná civilizácia už za svojim zenitom, no stále si to nechceme pripustiť?
Já si to aspoň připouštím a je mi z toho smutno.
Nasledovníkom antického Grécka sa stala Rímská ríša, z ktorej vyrástla Byzancia, aby táto nakoniec odovzdala pochodeň Západnej Európe s jej expanziou do Ameriky. Vidíte podobnosti v príznakoch konca svetových civilizácií s aktuálnou situáciou v západnom svete?
Ano, tuto podobnost vidím, a to zaprvé v tom, že expanze naší civilizace naráží na stále větší odpor. Západní civilizace cca od 16. století začala ovlivňovat ty na ostatních kontinentech. Na rozdíl od těch, kdo si stále jen sypou popel na hlavu v domněnce, že přinesla jen utrpení, se domnívám, že přinesla i něco dobrého, např. při rozšiřování technických vynálezů. Nepopírám ovšem, že i my jsme se od ostatních civilizací něčemu přiučili. Teď nás ale už nechtějí. Analogie se situací vztahu Říma s Germány je dost jasná.
Zadruhé, je celkem zřejmá podobnost se změnami mravů, které se objevily v Římské říši na jejím konci s tím, co se děje dnes u nás.
Ako vnímate periodicitu v dejinách, teda opakovanie sa tých istých javov (architektúra, umenie, politické systémy, trendy, atď.) v rovnakých časových odstupoch v súvislosti so striedaním civilizácií?
Natolik jiné civilizace neznám, z literatury ovšem vím, že takovéto opakování byla pozorována.
Spíš by mne zajímalo, zda se v naší civilizaci neobjevuje přece jen něco nového. Už minimálně ve starém Římě se objevuje myšlenka koloběhu civilizace. Ta zeslábla vlivem křesťanství, i když i u některých křesťanských myslitelů přítomná byla. Až od konce 18. století se v Evropě a v Americe objevila a začala rozšiřovat myšlenka nekonečného pokroku, jehož nositeli jsme právě my, bílí obyvatelé Evropy a Ameriky, a že našim úkolem je rozšířit ji po celém světě (případně ve vesmíru, viz některé sci-fi). Dostala ale ránu, myslím, že smrtící, minimálně v šedesátých letech v souvislosti s uvědoměním si tzv. globálních problémů.
Je niečo, čo ľudí/človeka podnieti naplno si uvedomiť a uznať, že spôsob života aký teraz vedieme, nie je v súlade s fungovaním poriadku tohto sveta, teda že je neudržateľný?
Jednotliví lidé (a není jich málo) si to uvědomují už teď, ale s velkou pravděpodobností jich bude méně než těch, kdo si to z různých příčin nechtějí nebo neumějí připustit. Nevím, co by se muselo ještě stát, aby se probrala většina. A bojím se, že už bude pozdě.
Ľudstvo každoročne vynakladá na zbrojenie miliardy. Prečo sme podľa Vás nedospeli do štádia všeobecnej spolupráce, ale naopak, stále sa umárame v konfliktoch?
Otázka za Nobelovu cenu. Já netuším.
Prečo doteraz každá civilizácia skôr – či neskôr zanikla? Je to nevyhnutné? Spomeniem výrok Ľ. Štúra: „Každý národ má svoj čas pod Božím slnkom, a lipa kvitne až dub už dávno odkvitol.“
Žel také nevím. Znám několik teorií, které se zdají být pravděpodobné, ale nevyberu si. Např. vyčerpání přírodních zdrojů, změna klimatu, útok silnější civilizace, vznik nevhodné struktury společnosti (válečnická společnost, nepřekonatelné majetkové rozpory, převaha administrativy…), zničující epidemie a pod.
Mohlo by riešenie, ktoré vedie k udržaniu civilizácie, či k jej obrodeniu, spočívať v zmene správanie sa jednotlivca od konzumného spôsobu života k morálnejšiemu, duchovnejšiemu?
Myslím, že ano, ale opět jsem skeptická. Spousta lidí se jistě snaží přispět svým chováním k zachování, případně vylepšení naší civilizace, ale domnívám se, že narážíme na síly, pro které je osud civilizace mimo oblast jejich zájmu. (Asi jsem v poslední době četla příliš mnoho knih, které mne – kromě toho, co vidím kolem sebe – k tomu vedou. Od D. Acemoglu, S. Johnsona, F. Zakariu. Nebo třeba od R. Dowkinsona Sobecký gén).
