Vzorce výchovy a stereotypy správania si často prinášame z detstva – od svojich rodičov a prenášame ich pri výchove na svoje deti. Sú však tieto vzorce stále platné aj v súčasnej dobe, ktorá je oproti minulosti značne odlišná a rýchlo sa mení? Máme napr. oveľa menej času jeden na druhého, keďze nároky v práci sú väčšie. Žijeme pod väčším tlakom a stresom. Nároky detí sa menia tiež, často vyžadujú iný prístup v porovnaní s minulosťou, v ktorej nebolo toľko možností a výziev. Problémy sú úplne iného druhu. Ako toto všetko zvládať, aby z mužov boli dobrí otcovia? Ako byť nie len živiteľom, ale aj oporou a správnym vzorom svojim deťom, otcom prítomným tu a teraz pri svojich deťoch a nie mysľou niekde inde?
Na otázky odpovedal kouč David Škrobánek, zakladateľ projektu Dobrý táta, otec štyroch detí. Je autorom aj viacerých inšpiratívnych podcastov.
V čom sa najviac zmenila rola otca v porovnaní s obdobím spred 10,20,30 rokov? Platí stále: chrániť, viesť a zabezpečiť?
Role otce se změnila podobně jako role vedoucího v práci. Dříve se v práci praktikoval více management, v dnešní době se více praktikuje leadership. Rozdíl je tedy v tom, že za mého dětství, což je před těmi 40 lety, byl vztah táta – dítě víc vztahem nadřízený – podřízený a podřízený plnil úkoly nadřízeného, tedy táty. V dnešní době by ten vztah měl být více vyrovnaný, měl by být více o partnerství, vzájemném naslouchání a vzájemné podpoře.
Otec bol alebo je hlavne ten, ktorý zarába peniaze, avšak nároky v práci sa stále zvyšujú. Stíhajú otcovia potom plniť všetky svoje role tak, ako by mali?
Toto je jedna z největších výzev dnešní doby, protože role muže táty a ženy mámy, se mění. Z historických důvodů táta stále plní většinou roli živitele rodiny a kromě toho, že ve většině případů vydělává více peněz, tak je to pro nás evolučně velmi přirozené. Většinou jsme fyzicky silnější, více zaměření na cíl a většinou se dokážeme soustředit na jednu věc. Jako kdybychom šli lovit potravu pro náš kmen. To se v nás budovalo miliony let a těžko se to přemění lusknutím prstu. Zároveň se ale role otce mění a očekává se od něj, že bude v domácnosti rovnocenným partnerem a bude také pečovat o své děti. Já tento trend absolutně podporuji, protože je to velmi důležité jak pro dítě, tak pro partnerské vztahy. Zároveň ale souhlasím, že nároky v práci jsou vysoké, a proto je to vše velmi náročné. I proto dělám kurzy pro táty, kde se učíme všechno toto zvládat, protože jak víme, tak naši otcové nás to neučili, protože doba byla jiná.
Súhlasíte s názorom, že hlavná úloha otca prichádza až v neskoršom veku dieťaťa, napr. od 5 – 7 roku? Ako si otec najlepšie vytvorí správny vzťah so svojim dieťaťom? Je to hlavne o silných spoločných zážitkoch?
Úplně nesouhlasím. Role táty se během vývoje dítěte mění; je jiná, když se dítě narodí a jiná, když je dítěti 5 let a když je mu 12 nebo 15. V raných fázích vývoje dítěte je zejména potřeba si začít budovat vztah k dítěti a s dítětem, protože na rozdíl od mámy, která se na dítě napojí již v prenatálním věku, my se na dítě musíme napojit až po jeho narození. Je to ale zcela zásadní období, protože dochází k našemu vnitřnímu přerodu může v tátu, což znamená, že se staneme více pečujícími, přebíráme zodpovědnost za celou rodinu a v neposlední řadě jsi budujeme důvěru u mámy dítěte, že péči o dítě zvládneme a může nám ji přenechat. Mámi jsou totiž ochraňovatelky a přirozeně se o dítě bojí.
Pokud se nám podaří vybudovat si vztah s dítětem a vybudovat si důvěru u mámy, pozdější fáze jsou mnohem jednodušší, protože dítě bude chtít být s námi, protože se bude cítit bezpečně a my budeme chtít být s dítětem, protože nám to dělá radost. A máma nám dítě s důvěrou svěří, protože se nebudete muset bát, jestli bude dítě v pořádku.
Aké témy otcovia riešia so svojimi deťmi najčastejšie?
Těchto témat je opravdu mnoho. Jsou to témata, která už jsme pojmenovali, to znamená jak skloubit roli živitele rodiny s rolí táty a s rolí partnera a nezapomenout také sami na sebe. Dále jsou to témata budování vztahu s dítětem. A výše zmíněné nedůvěry mámy, zda jsme schopni o dítě pečovat. Žel ale také velmi často řeší témata spojená s rozpadem partnerství a bojem o své vlastní děti. Na mých kurzech anebo při osobních konzultacích se nejčastěji projevuje to, že my muži obecně o svých výzvách nemluvíme, ale snažíme se je vyřešit sami, a poté často dojde k tomu, že nám ty věci utekly a už je pozdě. Opravdu doporučuji poradit se s někým, dát stranou své ego, že nejsem dost dobrý, protože to neumím vyřešit sám. Nejde tady totiž jen o nás, ale i o naše děti a naše partnerství.
Ako otec spozná, že je dobrým otcom alebo naopak, že niečo nie je v poriadku?
Pokud budeme přistupovat k otcovství jako k leadershipu jak jsem uvedl dříve, tak mimo jiné budeme otevření zpětné vazbě a budeme si dělat nějakou sebereflexi. Ta zpětná vazba by měla primárně vycházet od našich dětí, protože naše děti mohou být těmi jedinými hodnotiteli v životě, jestli jsme dobří tátové. Mámy jsou také velmi důležité, ale ty na to častokrát mají jinou perspektivu a dívají se na to z ženského pohledu. A sebereflexe je o otevření se sami sobě a tomu, že chceme být těmi nejlepšími táty jak je to jen možné a udělat pro to vše, co je v našich silách. Často zmiňuji, že být dobrým tátou neznamená být doma na rodičovské dovolené, protože tato možnost opravdu není pro všechny, a to jak z finančních důvodů, tak proto že prostě nejsme schopni pečovat o dítě celý den. Na čem ale můžeme velmi pracovat je naše komunikace, empatie, naslouchání a stanovení si priorit tak, že nyní je nejdůležitější v mém životě být dobrým tátou, a mé osobní, či profesní ambice půjdou trochu stranou. Všichni víme, že čas nezastavíme, děti rostou velmi rychle a nic z těch důležitých okamžiků z dětství dítěte již nevrátíme. Říká se, že jediný kdo se bude po letech pamatovat, že jste pracovali o víkendech, budete vy a vaše děti a ne vaši zaměstnavatelé.
Aké najväčšie chyby robia pri výchove otcovia? S čím sa stretávate najviac?
Tou největší chybou je, že budu direktivní otec, který nebude vnímavý, nebude naslouchat, a bude se snažit za každou cenu prosadit tu svou. Je to paradoxní, protože ve většině případů nás právě toto učili naši tátové. Musíme si však uvědomit, že doba byla jiná, a pokud chceme jiné výsledky, musíme začít dělat něco jinak. Znova ale zmíním tu sebereflexi, protože já jsem přesvědčený o tom, že každý dělá to nejlepší, čeho je v dané situaci schopen, ale to neznamená, že v tom mám pokračovat do konce života. Pokud si uvědomím, že to, co jsem dělal doposud, nyní vyhodnocuji jako nesprávné, nebo nevhodné, tak je to skvělá příležitost na tom zapracovat a změnit to. Takže například, pokud by se mi stalo, že jsem křičel na své děti, a zpětně to vyhodnotil, že už to takto nechci dělat, tak se zamyslím nad tím, jak tomu příště předejít, a pokusím se to příště změnit. To platí obecně v osobním rozvoji, ale myslím si, že v roli otce je to o to víc důležitější, protože v podstatě při ní nemáme žádného nadřízeného v práci, ale pokud selžeme v roli otce, tak nám to dříve nebo později děti vrátí i s úroky. A nic z toho se už nebude dát moc vrátit…
Aké následky pri výchove má, ak otec nemá vysporiadané vzťahy so svojimi rodičmi.
Nemusí se dít vlastně vůbec nic, protože je zcela běžné, že když odcházíme od svých rodičů, že se vůči nim vymezujeme a chceme dělat věci jinak a lépe. Problém je ale v tom, že si s rodiči nevyjasníme naše vztahy, nepobavíme se jako dospělí o tom, jak jsme viděli naši výchovu z pohledu dítěte, a neposlechli si, jaké byly důvody proč oni vychovávali nás tak, jak nás vychovávali. Je důležité si uvědomit, že vzorce chování, které se vybudovaly během našeho dětství, se zejména na emoční úrovni ukládají do našeho podvědomí a velmi pravděpodobně i my je budeme používat bez toho, abychom věděli proč. Druhým aspektem je přeměna našeho vztahu s rodiči ze stavu rodič – dítě na dospělý – dospělý. Ten je o vzájemném respektu a ne podřízenosti jak jsem uvedl výše. To je velmi důležité v kontaktu s našimi rodiči, protože při nezdravém vztahu nám velmi často zasahují do naší výchovy a do našeho partnerského vztahu.
Čo vlastne znamená stať sa, byť otcom?
Být otcem má mnoho rovin a všechny jsou velmi důležité. Bavili jsme se o roli živitele rodiny, což pro mnoho tátů je to primární, co by v rodinném svazku měli dělat. Ano, je to velmi důležité, ale rozhodně to není to jediné. Táta by měl být vzorem pro děti v tom, jak se chovat k druhým, jak řešit životní situace, jak být oporou a ochranou své rodiny. Rovina, kterou nám mnoho našich tátů z historických důvodů moc neukazovala, je rovina citová, kdy táta dá najevo svou lásku a city, dokáže být jemný a pečující. Táta nemá být ledová socha, pod jejímž povrchem je sopka, která čas od času vybuchne. Mám velmi rád přirovnání k tomu, že táta je velký medvěd, protože pro okolí může být hrozbou, pokud někdo ohrozí jeho rodinu, ale zároveň dokážeš být hebký jako plyšový medvěd, ke kterému si děti velmi rády přitulí. No a nezapomínejme na rovinu právní, protože podle zákona máme zodpovědnost dítě zabezpečit a pečovat o něj. Tuto právní rovinu velmi často opomíjíme do doby, než stojíme u soudu a snažíme se před soudcem obhajovat svá práva na péči o své vlastní dítě. Bylo by skvělé, kdyby těchto případů bylo do budoucna méně a méně.
